Není se čeho bát, spuštění amatérského sportu může jen pomoci. To tvrdí Antonín Plachý, vedoucí trenérsko-metodického úseku Fotbalové asociace ČR a jeden z členů iniciativy, která vyzývá vládu, aby po Velikonocích  povolila dětem organizované sportování. Rodí se plán, jak mládež vrátit do pohybu, který je za dobu koronavirové krize děsivě zanedbaný.
Jak je důležité konečně rozhýbat děti?

„Enormně. Pro třináctileté, čtrnáctileté puberťáky je poslední šance ovlivnit formování osobnosti směrem k tomu, aby dodržovali pravidla, někam  hodili, někde se omlouvali. Dalším aspektem je kontakt se světem. Někteří  kluci už třeba čtyři měsíce netrénovali a budou se srovnávat se zeměmi,  jako je Švýcarsko, Nizozemsko a Belgie, kde se trénovalo. Rozdíl se bude muset projevit. A pokud ti kluci zjistí, že na ně nemají, může se to táhnout s tou generací třeba i navěky. Nebo další pohled: deset let se snažíme ve fotbalu přenastavit systém fungování, teď by se měly začít ukazovat výsledky a čtrnáct dní může všechno zhatit. Pokud budeme čekat ještě déle, přijdeme už o druhý rok soutěží. A to nejde vymazat.“
Je podle vás sportování pod otevřeným nebem nebezpečné?
„Už na konci listopadu a v prosinci jsme tu měli dokonalou laboratoř. Veškerý sport běžel naplno a čísla se nezvyšovala, stoupla až po Vánocích a
setkávání rodin. Průzkum, který jsme dělali za leden a únor, ukázal to samé. Vědecké studie z Dánska i Německa mluví stejně. Venkovní sportování je bezpečné.“

Co sport v tělocvičnách a halách?
„Od pana doktora Hovorky máme výzkum, jak se aerosol chová ve velkém
prostoru, třeba v hokejových halách. A dá se říct, že rozptyl vzduchu je velmi podobný jako venku. Samozřejmě je vždy výhodné, když může proudit normální vzduch, mít otevřená okna. A obecně platí, že čím menší prostor, tím horší.“
Venku je krásně, lidé se shromažďují a hýbou i bez vládního povolení.
Zdá se, že není skutečně na co čekat.
„Přesně tak. Moc si nedovedu představit, jak by stát zvládnul udržet
občanskou poslušnost v momentě, kdy je venku tak krásně jako teď. Je
evidentní, jak se lidé scházejí na různých místech, teď už i viditelných. Už se
neschovávají do hal a místností jako v zimě. Teď už jsou úplně všude. A
evidentně čísla stále klesají. Lidé se přitom scházejí neorganizovaně, není
nad tím žádná kontrola, což je daleko horší, než kdybychom dovolili trenérům vrátit organizovaný trénink a ještě k tomu by měli děti pod testy. My nabízíme to, že do současného chaosu vneseme řád.“
Nakolik je například pro fotbalové kluby přijatelné, že by dělaly a platily
dětem antigenní testy?
„Zjišťoval jsem si to u pár klubů a také u rodičů. A v podstatě jsou připravení na to, že pro rozjezd, ať se bavím o týdnu, či čtrnácti dnech, si rodiče testy klidně zaplatí sami. Ale i kluby by do toho rády peníze daly. Samozřejmě je nasnadě, že by to měla zaplatit NSA nebo ČUS, ale už je to tak špatné, že i rodiče nebo kluby jsou ochotní za testy zaplatit. Asi ne za PCR testy za tisícovku a ne na měsíc, ale po určitou dobu jsou ochotni se na štěstí svých dětí finančně podílet. A to jak kluby, tak rodiče. To máme zjištěné.“
Kdy se podle vás budou moci vrátit basketbalisté, volejbalisté či
florbalisté do hal?
„Pokud by se nám povedlo po Velikonocích spustit desetidenní nebo
čtrnáctidenní rozjezd venkovního distančního sportu, tak předpokládám, že
všechna čísla půjdou dolů. Proočkovanost a imunita půjdou nahoru. Budeme na dobré cestě. Na druhou stranu venku je dvacet stupňů, jde teď trénovat i tam. To pro začátek.“
Dá se podle vás stihnout prosadit otevření amatérského sportu pro děti
už po Velikonocích, jak navrhuje váš plán?
„Někdy to vypadá jako hrozně složitý proces a přitom jde v podstatě o
domluvu dvou lidí, kteří si řeknou: Jo, takový návrh už má jasné kontury. My už na tomhle plánu pracujeme od roku 2020, není to tak, že teď vznikla
nějaká skupina. Teď se jen všechno zrychlilo a zintenzivnilo, protože už nikdo nedovedl čekat na stokrát vrácené připomínky s tím, že se nic neví a neděje.“
Snad to po Velikonoích nebude takový punk Když to tedy zjednodušíme, stačí záměr schválit a vyzkoušet to.

„Vyzkoušet zní tak, že bychom šli do nějakého experimentu, o němž nevíme, jak dopadne. Ale my to už máme vyzkoušené z ledna a února, kdy šlo trénovat ve dvojicích. Stejně tak to máme vyzkoušené z prosince, otestované je to ve spoustě evropských zemí, kde se sportuje. Oživit organizovaný sport je prostě jednoznačně správně.“
Je reálné brzy spustit třeba amatérské fotbalové soutěže?
„Existuje plán na úrovni skupiny pro restart sportu, která to předává Národní sportovní agentuře, aby na vládní úrovni projednala kompletní finalizovaný plán. Ten řeší termíny obecně. Jsou pro fotbal možná výhodnější než pro basketbal, rozdíl mezi venkovním a vnitřním sportem je přeci jen jasný. Když se nám po Velikonocích podaří spustit tréninky, dá se stihnout i to, že 1. května začneme hrát zápasy, potažmo soutěže. Pak by se dala dohrát alespoň podzimní část. Jakmile se začne někdy za polovinou května, je dohrání soutěží téměř neřešitelné. Tím ztratíme už druhý rok.“
To může mít až katastrofální důsledky, že?
„Pro kluky, kteří by měli prokazovat mezinárodní konkurenci a srovnání se
zeměmi, kde trénují normálně to je těžko dohnatelné. Může se to táhnout
hodně let, u nějaké generace až napořád.“
Kde je sportování mládeže umožněno?
„Třeba Německo je jednou z nejstriktnějších zemí, ale přesto se tam trénuje
víc, než u nás. V určitém režimu mohou trénovat alespoň akademie, z nichž
se následně většinou rekrutují reprezentanti. U nás nemůže nikdo, hůř je
snad jen v Irsku. Dokonce i těžce zasažená Anglie spouští od 29. března
tréninky, ve Švýcarsku běží od začátku března soutěže. V Belgii nebo
Holandsku jedou bez přestání.“
Rozumíte tomu, že lidé se mačkají v parcích, ale na hřiště, která jsou
zavřená, nemohou?
„Vědecké argumenty potvrzují, že organizovaný sport je bezpečný. Start k 6.
dubnu je pro nás ideál. Snad už to po Velikonocích nebude takový punk, jaký funguje teď. Lidé se sdružují po dětských hřištích, na náplavkách. My
nabízíme, že lidi odčerpáme do organizovaného tréninku, který bude pod
kontrolou a navíc testovaný. Jestli někdo zavřel hřiště, zase si jen zjednodušil práci a chová se vlastně protiepidemicky. Když zavřete sportoviště, která jsou k tomu určená, znamená to, že lidi jdou sportovat jinam, kde se začnou kumulovat.“
Daří se trenérům udržet děti alespoň u individuální přípravy na dálku?
„U každého to funguje trošku jinak. Zejména profesionální trenéři, které u

mládeže už také máme, mohou jet ONLINE tréninky, mohou jet v časech,
které si dohodnou, aby to vyhovovalo i dětem. Někteří posílají týdenní plány, pak si to s dětmi upřesňují. Jsou ale trenéři, kteří to vydrželi ještě v lednu, ale od února to už nedají, protože mají svou práci, svou rodinu, jsou to amatéři.
Je to na ně moc.“